Vůni věje vánek tichý
Z lučin drahé vlasti mé,
Nesa tiché pozdravení,
Z rumu doby blažené.
Od těch kvítků krásné Vesny
Zvěsť mi nese milenou,
Jimž jsem v dobách slastiplných
Sdílel radosť – bolesť svou.
On mi nese tichý šepot,
Stromů bolné šumění,
V mutnotichém jichžto stínu
Sladce otec – matka sní.