Tisíc znělo jarem zvuků,
kolem smích a blaha záře,
bylo mně jak ženichovi
s nevěstou svou u oltáře.
Jaro zvoní umíráčkem,
a ti lidé chladní kladou
do hrobu to srdce v ňadrech –
nevěstu tak mladou – mladou.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.