Z ruky přátelské, jež dává
kytice a svíčky na tvůj rov,
dojemná nás došla zpráva:
u hrobu že tvého zkvetla
pomněnka jak dárek vdov,
jako posel nebes světla,
opojné jež jaro v šíro niv,
v moře květů, v barevný svůj div,
čaromocně vekouzlilo...
I v to naše srdce slilo
na sta bolných vzpomínek,
co nás dnes rok opustilo
v podzim žití, v teskný věk.
Vzpomínky ty věrnost stálá
k tvému hrobu promítala
žhavou touhou v tisíc květů:
sladkou růží, pomněnek – –
A hle, v podiv všemu světu
naše tklivé vzpomínání
jedné pomněnečky v květu
u tvého se hrobu sklání
jako symbol vroucí touhy
osladit tvůj spánek dlouhý,
šeptat tobě něžné zkazky
všemohoucí naší lásky,
abys u věčný svůj sen
necítil se opuštěn.