Již se zimní noci krátí,
vlašťovičky k nám se vrátí,
pampelišky zkvetou v ráz:
ty jen nevracíš se z cest,
nepřicházíš mezi nás –
místo tvé tu prázdné jest.
Vše se vrací ve svá hnízda,
kos v nich sladké písně hvízdá,
voní střemcha, kvete bez:
ty jen nevracíš se z cest;
marně čekáme tě dnes –
místo tvé tu prázdné jest.
Vůně, barev čar se splítá,
pomalu již růže zkvítá,
již jsi míval tolik rád:
což se nenavrátíš z cest,
což se nechceš ke svým znát? –
Místo tvé tu prázdné jest.
Pozvolna se dnové zkrátí,
vlašťovičky v jih se vrátí,
uschne květ, list spadne v ráz:
ty už nevrátíš se z cest –
v duši žhne nám smutku mráz,
místo tvé že prázdné jest.