Děvo drahá, moje žití,
Jak jsou krásné oči Tvé!
Nejspanilejší ni kvítí
Nemůž’ být tak vábivé.
Všecko se Ti jenom koří
Jak bohyni spanilé;
Neboť divy věru tvoří
Oči Tvoje rozmilé.
Co jest blahodárné světlo
Proserpíně vznešené,
Aby žití její kvetlo
V záři Iris růžené:
To jsi Ty teď žití mému
Na mé pouti pozemské,
Ku blankytu nadhvězdnému
Růžné světlo nebeské.