Nad krajem se tiše stmívá –
nebem jiskří oči hvězd;
do smutku všech lidských cest
večerní zvon píseň zpívá:
Ave Maria.
V umučené mojí hrudi,
vzpomínky vše jak by slil
bolestných i sladkých chvil,
žhoucí modlitba se budí:
Ave Maria.
Zbožným křídlem vroucně letí
tobě k nebi v sféru hvězd,
kde tvůj nyní domov jest,
drahé dítě, do objetí...
Ave Maria.
Sladká naděj mně v ní kyne,
že se přes prostor a čas
spolu pro vždy sejdem zas,
s věčností až duch můj splyne...
Ave Maria.
Náhradu že vezmem skvoucí
za vše muka žití ran,
blaženství až křídla bran
otevře nám Všemohoucí...
Ave Maria.