Tys můj živý věneček
z nočních viol, z růží tkaný,
prvé lásky perličkou
porosený, uplakaný,
Emilie!
Věnečku ty živý můj,
což jsi srdci mému milý:
violy mi touhu svou,
růže lásku přislíbily,
Emilie!
Ach, jak radost zrůmění
ubledlé ty moje tváře,
až mi v náruč vloží kněz
věneček ten u oltáře,
Emilie!