Černaly se stínem lesy,
tmavá noc se ssula k zemi
a vyvála bleskné hvězdy
z mračen svými perutěmi.
A to zavlál vlas havraní,
smrákala se noc tvých očí,
a tok vřelých slzí nimi
jako hvězdných jisker skočí.
Velebnou’s jak cherub s mečem,
plnou touhy, lásky byla,
že’s mi vzala srdce z ňader,
že’s mou duši usmrtila.