Nad lesy spadla hvězdinka
se blankytného moře
tak čistá jako modlitba
a smutná jak mé hoře.
Ta hvězda, tichá láska má,
se hrdou výší nesla,
a že si sama zasteskla,
tu tobě v duši klesla.
A nyní svítí okem tvým,
tajemným tmavým okem,
jak ze dna skvostné perly lesk
v tom moři přehlubokém.