Z té duše okem slzavým
prosvítá sladké hoře
jak šílenými vlnami
ty perly ze dna moře.
Vy slzy, perly přejasné
jste v ňadra má se vryly
a růženec jste krvavý
v tu duši vypálily.
Ten pomodli se jednou jen
ty růže moje bledá,
a srdce najde dávný mír,
jejž marně – marně hledá.