Můj drahý hochu, vzdálen od nás
tam v cizí zemi tvrdě spíš – –
Jak zdrtila nás hrozná zpráva,
že nikdy k nám se nevrátíš!
My žalem přímo zledověli,
a naše srdce ze všech sil
se stále brání uvěřiti,
že jsi nás navždy opustil.
Přec psals nám listy plné lásky
za naše listy v odvetu,
a v žádném zmínka, že by duše
tvá byla k hvězdám v odletu.
Co tížilo tě, že tvé srdce,
jež toužilo jen stále k nám,
si v světě náhle zastesklo tak
a propadlo, ach, věčným tmám?
Ta záhada nás krutě bolí, –
kéž osvítí ji náhlý blesk! –
Nám srdce praví, nezkojený
že po domově byl to stesk.
Ty naše všecko pomyšlení,
jak je nám tebe k smrti žel! –
Šlo naše srdce ve hrob s tebou,
náš život na něm zkameněl.