Často v tichých šera dobách
Měřím bystrý času let,
A má duše trudně myslí
Na mladosti ráje zpět.
A tu vidím klidný domek,
Tiché ono místečko,
Kde jsem v svatém lůně matky
Zlaté spatřil slunéčko.
Stříbrný tu zřím potůček
S onou pestrou lučinou,
Růžemi a pomněnkami
Kde jsem věnčil lásku svou.
Vidím tamto stíny háje,
Jímž jsem často bloudíval,
Při svitu kde hvězd a luny
O svém nebi blouzníval.
A má duše tam zalétá,
A mé srdce tamo dlí,
V chladném kde spí otec hrobě,
Ve hlíně kde matka tlí.