Svazeček tu klíčů nechals; –
jsou to k smrti smutná slova,
že si jimi neotevřeš
nikdy více do domova.
Byls v něm ukryt v teple lásky,
našels oddech v něm a radost,
když jsi světu za kus chleba
v povinnostech činil zadost.
Upřímných pár slov vítalo
v našem hnízdečku tě skrovném,
a ty šťastným cítils se v něm
jako v zámku ve čarovném.
V něm jsi, blažen, zapomínal,
srdce jak svět raní zrádný,
příval zlob a křivdy neměl
u nás k tobě přístup žádný.
V laškování, smíchu, zpěvu
dlel jsi s námi pohromadě,
v naší náruči byls ukryt
bezpečně jak v pevném hradě.
Sladké sny tě obepředly, –
duše vzlétla v rajské nivy,
v srdci tvém když tiše vzpučel
něžné lásky kvítek tklivý.
Cítili jsme tvoje štěstí,
když jsi blažen oknem bytu
v touze hleděl naproti nám
dívčích zraků do blankytu.
V milující ve náruči
čekali tě dnové šťastní;
budovali jste si skromně
teplé hnízdečko své vlastní.
Ale, náhle hrozný Osud
v trosky naše štěstí zvrátil; –
do světa tě zanes v dálku –
v něm jsi se nám na vždy ztratil...
Svazek tu klíčů nechals; –
jsou to k smrti smutná slova,
že si jimi neotevřeš
nikdy více do domova.