Hluboko na dně jezera
měsíčná záře plane,
v něm vrby tajně shlíží se
a z lesa šumot vane.
A hvězdy, vrby, lesů šept,
vše starou báji věstí,
že srdce na smrť raněné
si cestu k hrobu klestí.
Uhasla světla, ustal šept,
jen vrba ta se sklání,
a měsíc hledí v jezero
jak oko v umírání.
Mně teskno, divno u srdce,
ta stará báj mne jala,
snad srdci něco známého
z dob mladých povídala.