14. Tak tiše hřbitov leží

Tak tiše hřbitov leží a němý háj i luh, jen cypřiše ta šepce a šumí jako duch:

„Ty mrtvé srdce dřímej.“ Viola nade hrobem ta sotva dýše jen, hlavinka níž se kloní

a klesá – klesá v sen: „Ty mrtvé srdce dřímej.“ A slavík něžnou písní své růži „s bohem“ dal,

ten nápěv zněl tak sladce a zas tak zaplakal: „Ty mrtvé srdce dřímej.“ A z hrobu zvuky vanou

a divnou bájí zní: „Však než-li listí spadne, miláček přijde k ní, ty mrtvé srdce dřímej.“