Svítil měsíc, svítil smutně,
Vánek tichou hranu vál,
Na hřbitově nade hrobem
Slavík touhou umíral.
Zaplakala bledá růže,
Pláč se tichem hrobu nes’;
Slavík mrtvý s okem zhaslým
Mezi trny k růži kles’.
Stál jsem němý blízko hrobu,
Slza bolu padla v zem:
V srdce, kteréž puknout chtělo –
A pomněnky kvetou v něm.