Jak snivé jezero se láskou k luně souží,
jež zhlíží marniva se v jeho hladině,
tak snivá píseň má též miluje a touží
být skromným zrcadlem tvé krásy jedině.
Ty píseň vyslechneš, kdy zvučí rozechvělá
v tón touhy záludné, jenž srdci tvému zní, –
vím, vznikla píseň má, bys na ni zapomněla,
však přec je blažena, že o tvé kráse sní.