Tvůj pohled sílí mne na dlouhé cestě žitím,
tvůj úsměv plaší mi zlé stíny charých dnů,
tvé bílé ruky stisk mi cestu stele kvítím,
a vlídné slůvko tvé tlum zašlých volá snů.
A políbení tvé, ten dotek retů vřelých,
jímž vášeň zahárá a zaplápolá cit,
za moře trudů všech, za dnů řad osamělých,
jež žil jsem bez tebe, mne stačí odměnit.