Až staří a šedí budeme,
kéž zříme – jak lásku vlastní –
v tu lidskou rozkoš, v ten lidský bol
jen lásku rozkvetat kolemkol –
pak řeknem’ si: „Byli jsme štastni.“
A Smrti dech až k nám zavane,
jenž mrazně u srdce zebe,
pak řeknu ti důvěrně, citem jat:
„Teď budeme, budem’ se stěhovat
juž, stařenko, do nebe z nebe.“