Ten kahanec matně plápolá,
jenž svítí nám nad hlavami.
Ten kahanec matně plápolá
a sladké je přítmí dokola,
a my jsme tak sami, sami.
Ten kahanec přítmí neruší,
jen hrozivé stíny plaší
a plane tak zbožně, stlumen, tich,
že svítit směl do nocí blažených
nám se hvězdou lásky naší.