VI. Když ta číše zvoní, zvoní,

Když ta číše zvoní, zvoní, když ta sklenka cinká, cinká, vždycky se mi hlavou honí čilá, milá upomínka.

Upomínka bezem voní, jako motýl medu pívá, a když sklenka cinká, zvoní, o lásce jak slavík zpívá.

A ta láska – růže v sadě noční rosou zkvetší z rána – aby zkvetla v plné vnadě, vínem chce být zalévána.