Mláď myslí si, že v pouta spjata jest,
ji v léta mužná lesklé plány snuje,
až přijdou ta, že chrabře na ručesť
pak názorům svým platnosť vybojuje.
A přijdou léta plna nových pout,
ta léta v starých mezích činům žijí,
a člověk, jenž chtěl original slout,
se s vůlí mnohou pídí – po kopii.
Jest jako vlak: kdys děsil zjevem svým,
teď hloupá stáda z pastvišť se mu smějí,
když z dálky pílí s chvatem šíleným
a v před se řítí – přesně po koleji.