Ba umřela láska, umřela,
tak mladistvá. – Chtěl tomu osud.
A nad rovem družina pobledlá
jí lká: „Ty’s o klid nás podvedla
a štěstí nám dluhuješ posud.“
A pohřební báby klepavé
– sbor ctností – kupí se v kruhy:
„Kdož ví, proč jí Pánbůh zkrátil věk,
kdo nebožku znal, by sotva řek’,
že zanechá také dluhy...“