Zrak posavade žárem sálá,
však srdce schladlo dávno v led –
jen jednou v žití milovala,
to poprvé a – naposled.
To dobře ví, že srdce její
tak osvědlo jak mrazem květ,
a všedních vášní ve peřeji
že utonul v něm citu vznět.
To dobře ví, kdy v roztoužené
ždá muže nitro lásku vset,
své srdce lásky u plamene
by ohřát mohla – naposled!