Sto rad mi dali na cestu a řekli: „Hochu, toho dbej,
by v shodě žil jsi s rozumem, jak moudrých dávný obyčej.“
A rozum ved’ mne moudře v před, až stanuli jsme naposled
ve žití víru kolotném. Tu řek’ jsem: „Strýče, radu dej.“
Však rozum rady nevěděl a ku podivu skromně děl:
„Ba vidím, hochu, vidím juž, že také splet’ mne žití rej
tou maškarádou, jíž jdem’ vstříc. – Ty srdci vždy jsi věřil víc –
než ve světě se prokoukáš, zas o radu se srdce ptej.“