Bušily hrudy na tvoji rakev,
srdce mé bušilo ozvěnou –
kytička prostá z lesního vřesu
za lásku zbyla mi odměnou.
Věřím však, věřím, že léta, dnové
uspí, co ve hrudi zabolí,
city snad zvadnou, vášně snad schladnou,
kytička na prach se rozdrolí.
Snad že i v srdce rozchvěných strunách
zazvoní písnička o štěstí,
v níž se jen časem vzpomínka vmísí
stlumeným akkordem bolesti.