My slavili své lásky hodokvas,
my opájeli polibků se vínem,
a letní noc, ta milujících máť,
svým sladkým halila nás polostínem.
Na Sfingu noci, lunu posvátnou,
my dívali se mlčíce a sníce,
a kol nás hvězdy plály na nebi,
jak v dómu zbožně planou voskovice.
A příroda, ta byla lásky chrám,
a my v tom chrámě byli veleknězi
té lásky svaté, jež je boží dceř
tím, že je věčna a že nemá mezí.