Chceš býti hádankou. – Hlavinka tvoje rusá
jak v těžkých vzpomínkách v dlaň klesá níž a níž.
Že truchlé myšlénky v té krásné hlavě snuješ,
já přece nevěřím. – Jen smutkem koketuješ,
ač snad to netušíš.
Vždyť přece šťastna jsi. Jsi děckem, které neví,
čím život jest, jenž zlé byl sudbě vydán v plen.
Jak Byron být se zdáš: kdy z číše štěstí píval,
měl hádě ve hrudi: vědomím mučen býval,
že není – nešťasten.