Jak norec si připadám, v zelenou hloubi
jenž vrhá se do spleti chaluh a řas,
by vylovil škebli, v niž tajně se snoubí
mdle zářící perla jak naděje jas.
Já také se ponořil ve vášní tíseň
a blah jsem, neb odměnil perly mne svit:
já škebli jsem odhodil – byla to píseň –
a perla mi zůstala – láska a cit.