Tvé srdce zmlklo v hrudi, a hruď tvá schladla v led,
květ liljí kryje skráň tvou a rety fial květ,
ty schladlé, svadlé rety, jež líbám naposled.
V hlavách ti svíce plane, a z plamu vane chlad
jak z luny v zimní noci, když svítí v mohyl řad,
z té bílé, vážné luny, jež učí milovat.
Já přišel dát ti s Bohem, má sladká, jediná...
Teď jeden život skončil a druhý počíná.
Tvé srdce zmlklo v hrudi... snad tiše vzpomíná...