I.

V těch písní milion, jež z ptačích hrdel spěly výš Vesně na počesť, v těch trilků ručeje dva tóny zlatých strun mi v hrudi zazvučely – to byly vzpomínky – to byly naděje.

Vzpomínky, naděje!... Jak máť je Vesna pěstí v svých písní bohatství, jež srdci postačí – – ty mladé naděje si v písních najdou štěstí – ty staré vzpomínky se v písních vypláčí.