Strejc Troják.

Strejc Troják slovútný Byl jednou přesmutný, Že proveliké vody Jít nemohl dohospody.

Jak slůnce svítilo, A vody ubylo, Vstaň, řekl sy, správať synku, Poď dopanského šinku.

Jak začneš odpiva, (Radč uží zaživa) Jdi vinných došinkýrní, A zkončíš napalírni.

Tak, jak sy předsevzal, Y hnedky udělal, A počastoval sebe, Že neznal, kde je nebe.

Neb možně všecko tré Lil dožumpizně své, Měl zbytek, dost a nadvrch, Než pití svého zavrh.

Již ztuhl mu každý prst, Že nemohl složit hrst. Žid vida darebníka, Ven hnal ho zpokojíka.

Byv vyhnán, chtěl jít dom, Pad jako těžký hrom; Tři v sobě kýsy sloty Vždy rovnal dojednoty.

Což Strejčku děláte? Třech pořád rovnáte? Jda mímo, řekl mu kdosy; Ty nohy zle vás nosý.

Ba dobře rovnám třech, Řka, zas padl jako měch: Neb nechtějí se vtichu Tři držeti vmém břichu.

Já, Strejčku! Troják jsem; Ví omně celá zem, A Čtverák nechcy býti, Neb vody neznám píti.

Já napřed pivo pil, Pak navíně sem byl, A teprv nakořalce, Bych nebyl zaožralce.

Teď brojí tito tří; Já rovnám jejich při, A oni svými rohy Mé podvracují nohy.

Ten kdosy šel zas dál, Neb Trojáka se bál, Jak třeba zpustí zflinty, Že zust mu tekly grynty.

Y pomozte sy sám, Tu radu já vám dám, Řekl jemu: vždyť jste Troják, Stři být sy troufá voják.

Zas podva závody Tři tyto nehody Dle svého ponadání Chtěl přivest kdorovnání.

Ty říct sy nedaly, Boj vetré začaly, A mejkly seslivoněm, Že myslel, že je poněm.

On vstana vhněvu svým, Již počal hrozyt jim: Když předc se nerovnáte, Tož cosy uhlídáte.

A padna natrávník Ten trojí nemravník, Tou válku svého pití Ven počal hrdlem bl – ti.

Teď máte volný svět, Teď můžete se mlét: Rvát já se nechcy svámi, Vy rovnejte se sami.