Na zabavku! já jsem Panna, Není na mně žádná hana; Sám mi každý vyjde vstříc, Podruhé mne nechce víc.
Já se nikam nevluzuji, Dost mne lidé probuzují, Láskou než je zarosým, K žádnému se nevprosým.
Všem svou milost poděluji, Jenž sy ve mně oblibují; Neb jsem Panna čistotná, K milování ochotná.
Rozkoš těla nehledávám, K pokoji radč ukládávám Srdce, v kterém chlipnost bdí, To můj přítel každý ví.
Kdo mé lásky čisté zkusý, Neřádnou v svém srdcy dusý, Venuše ho nesúží, Že má erb můj na kůži.
Mé jsou děti, moje panny, Mužové y ženy vdaný; Chlapcy, starcy, a kdo kde, Kněží, a jak stádo jde.
Rovnou ke všem lásku mívám, S stránkami se nezabývám, Jedno jest mi král a kat, Chalupa y panský hrad.
Věrná jsem, mne nezadlábí Strach, a peníz neuvábí. Kdo mne pozval k jedné hře, Moje za ním srdce mře.
Láska má je divná syce, Na vítání blednou líce, Potom přejde každou kost Chládek, po němž tepla dost.
Každý se mně rovnat hledá, Neb y já jsem panna bledá; Na méž tváři zkalené Růže kvetou červené.
Láska moje před druhými Toto má, že žerty svými Chladím, pokud objímám, Pomilujíc zahřívám.
Nevinnéť mé milování, Andělskéť to pohrávání, Třeba do peřin vodím, Hanby, hříchu neplodím.
Ano bujný, ten mnou zkrotne; Tělná dívka, jak co podtne Trávu, tak svůj tratí tuk, Z lícý jadrných, y z ruk.
Mnohému má láska svědčí; Jeli malý, bývá větší; Na vejšku y na tučnost V krátkém čase nad hojnost.
Já jsem skrovná hospodyně, Outrat velkých při hostině, Kam se pozvu, nedělám, Uhostit se málem dám.
O to zase piji více, Předc však nejsem ožralice. Piji, co mne donutí Žížeň; slivoň krom chuti!
Kdo mně celé hody strojí, Jídlem, pitím možně kojí, Zle mu platím za ten hřích, Div mu nerozhodím břich.
Jiného když polituji, Pancýřem břich ozbrojňuji, By se nemoh rozpučit, Jeho semnou rozlučit.
Já svých přátel navštěvuji Zhusta, zřídka, jak kde čuji, Že mně přeje ta neb ten, Přes den, přes dva, y každý den.
Kdož mně do tajemství sýhne? Moc mou tvornou nevystíhne Žádný, neb můj mocný hlas Opanuje každý čas.
V létě zymu, léto v zymě Svolám, dvěma zlevím břímě; Ten sy v zymě netopí, V létě ten se nekropí.
Matka jsem, a jako včela Děti rodím bez manžela, Že pak muže nepoznám, Panna jsem a dcery mám.
Dcery mé jsou nepodárné Plémě, ony lidi švárné Vysuší a nadují, Obě věku zkracují.
Já jsem Panna dlouhověká, Smrt mne s kosou nepoleká, Já ji zavdy ručičku, Tak mne volá sestřičku.
S lékaři jsem jedna ruka; Z toho bývám jejich muka, Mnohý semnou zbohatí, Když se nedám vyhnati.
Vyhnalli mne předce z kotu, Zazpívám mu jinou notu; Jdu, a v nenadálý čas Přijdu jemu na žert zas.
Když se svatý Václav ozve, Kam mne na ovoce pozve, Meškám, až mně na koni Jiří s věncem zavoní.
Přítelkyň jsem živobytí, Miluje ho vše, co cýtí, Starým leč a nemocným, Běda semnou dvěma tým.
Též kdo při mně onemocní, Tomu nechť jsou napomocni S celým kunštem lékaři, Syc ho zkradou hrobaři.
Mladý muže, starý musý, To mé právo mnohý zkusý, Mladé vzhůru vyzdvíhám, Starým na hrob dosýhám.
Právo to té podvodnice Zasluhuje šibenice, Všickni stejně pravili Po straně a soudili.
Žádný mne předc neoběsyl, Každý vida mne, se děsyl, Prose: Panno Zymnice, Ušetř naše hranice.
Zatím se vám odporoučím, Na věky se nerozloučím, Neboť, co se nezvíte, U sebe mne uzříte.
Cookies on Poetry Cove