Jak je vám nad hvězdami, srdce zlaté,
z potoků krve naší, slz a pout?
Před Pánem, vím, jak my, že poklekáte,
v sepjatých rukou prosbu máte:
Nedej jim, Pane, zahynout!
Krev ještě teče... Pane, zhynout nedej!
A ve spravedlivosti své
u stolů zchudlých s nimi sedej,
všem malověrným srdce zvedej,
ať zoufalství se neozve.
Krev, všude krev! Bič řádí uzlovatý!
Kořeny domova i větve, peň
drásány paliči a katy!
Vévodo České země, svatý, svatý,
na Čechy své se rozpomeň...
Jak je vám nad hvězdami, věřit smím:
To vaše srdce, zlatým dnem
pokory a víry, dobrem svým
nebeským pohne královstvím,
že nezhynem!