Každá jste jiná, – všecky propast jedna,
pozdrav modrých dálek, noc i den,
zázračné slovo se rtů nedohledna,
probuzení hořké, sladký sen;
vytrysklá záře pusté noci tichem,
kdy je srdce jenom pláč a hněv,
sobota bílá, vykoupení hříchem,
porobené země dík a zpěv;
truchlý hrob srdce, hrobu těžký kámen,
kde si nezazpívá žádný pták,
červánků, jiter věčný, věčný plamen,
rozpukané země vláhy mrak;
modrých hor výkřik, zavolání moří,
nastavené dlani popel duh,
hvězd plná půlnoc, láskou která hoří,
věčné tíhy smutků věčný kruh;
vlahý van větrů, mrazu krutá říše,
která voní tuchou fialek,
loučení věčné, hořkých slzí číše,
pozdrav bílým šátkem do dálek;
slavnostní brána, kterou vítěz vchází,
rozjásaných zvonů hlaholy,
polibek smrti, tvrdý pohled zkázy,
štěstí, které jenom zabolí;
myšlenka vroucí, zářný svátek všedna,
jediný jste smysl činů všech,
poslední slovo se rtů nedohledna,
zmučených jste srdcí truchlý vzdech:
každá jste jiná, – všecky propast jedna!