Vám všem spí v očích teskná krása moří
s hvězd pláčem na vlnách a dálek sudbou,
mha horizontů světlých štěstím hoří
a věčně naivní a slastnou hudbou.
Mé náručí je vyzdobenou branou
a každá bolest vroucím uvítáním:
jste rozjitřenou, ověnčenou ranou
a slzou hořkostí a sluncem ranním.
Nechť v slávě poledne jdu středem klasů,
či ticha splavy mrtvých slyším časů,
vás s výspy žití hledám v nedohlednu:
vám všem spí v očích teskná krása moří,
jen pro ně – nekonečné! – srdce hoří
a prachem stříbrným jim padá ke dnu...