Když srdce pláče zrady mukou
a v čele zoufalství je hřeb,
z těch vašich ustaraných rukou
života voní chléb.
V mateřídoušku vašich dlaní,
v domova drahý klín,
žal skryje svého milování
váš syn.
Když noci, biče uzlovaté,
nedají tiše spát,
dovedou vaše ruce zlaté
ukolíbat.
V podušky sněžné vašich vlasů,
v závěje kopretin,
své slzy skryje smutných časů
váš syn.
Když srdce bolí znova, ještě,
drozd poraněný, pěvec pták,
jsou vaší něhy nekonečné deště
nad zázrak.
Ty vaše ruce, za vše vděčné,
ty věrné jsou jak stín:
k nim utíká se, k lásce věčné,
váš syn.