Věk za věkem ji oral,
brázdu hlubokou,
v ní deště slzí všech se vpily,
zavlažily...
Pod modrou oblohou jsem zpíval píseň svou,
jak bůh ji vložil ve mě:
Buď rozséváno,
požehnáno,
živné sémě!
Zní klasy pod oblaky,
duše lidu hlas,
můj soucit, láska má v ní vtéká,
světel řeka...
Snem v nekonečno teskné letí čas
a vroucí písní ve mně:
Buď milována,
požehnána,
moje země!