Nikdy se nermoutím:
Za klobouk dám květ,
skřivan si zpívá a já s ním,
těší svět,
omalován je svěže kraj
pro potěšení,
jak pohár, plný po okraj,
barvami se pění.
Do dna tu radost vypíjím
po kolikáté!
Zvoní dnes dlouze srdcem mým
petrklíče zlaté...
Nikdy se nermoutím:
Tudy chodíš ty!
Po stopách tvých já zpívat’ smím
dojatý...
Hle, tam ta alej, potok, ves,
lučina a hráz,
do vršku cesta, u ní les,
nebe modrý jas:
tvůj rodný kraj, s nímž hovořím,
v náruč mi padá,
zvoní dnes dlouze srdcem mým
láska tvá mladá...
Nikdy se nermoutím:
Kraj se rozzpíval!
Ze srdce, jako modrý dým,
stoupá žal:
tys moje břízka rozkvetlá,
panna, touha, sen,
z písní a květů, ze světla
vykouzlený den!
Sevru-li tebe vroucím objetím,
do pláče je mně:
zvoní, ach, dlouze srdcem mým
rozkvetlá země!...