Proč vám, maminko má,
oči jen jen hrají?
„Ve Starkoči, hochu,
kámen vybírají.
Na tom našem poli
vybírají kámen,
ale se mnou dávno,
dávno Amen.
Mladost – radost!
Jak tam voněl máj!
Ta starkočská náves –
učiněný ráj.
Ruce bez mozolů,
a já vítr pták,
vlasy černá půlnoc,
a v nich polní mák.
Oči jak hod Boží,
a já vítr pták:
první na nohou
a do práce jak drak.
Do práce i tance
v ohni celá,
inu, ve všem všudy
jak ta včela.
Kéž by mi to stáří
spadlo s ramen,
abych v potu tváři
vybírala kámen!“