Kolikrát duby jsem pohladil,
aby tvou věrnou byly stráží...
Obora, luka, hráz
kolikrát vítaly nás,
když jsem ti mládí se rtů pil,
přikován k tobě hladem paží...
Veselý poutník k tobě se bral...
Za lesem ves a holubička.
Úsměvy, radost, žal
na cestu vždy si vzal:
na srdce dlaních přesýpal
barevná, křehká sklíčka...
Potok mu cestou hrál a hrál
písničku milování:
Ve vlnách zvonky měl,
flétnové výšky, hloubky cell,
pěšinu starou rozhoupal,
srdce, ach, srdce na ní...
Topoly, vsi a panské dvory
do boků ruce daly,
seběhla s vršků pole k nim,
písnička jediná zněla vším,
se zemí lidé, s oblohou hory
znova a znova se objímaly...
Kolikrát měsíc nás tiše minul
na mlžných vlnách z luk...
Topoly šuměly,
rty na rtech úpěly,
s hvězdami zazněl, s hvězdami splynul
jediný srdcí tluk...