Je noc...
Mží záře v alej topolovou.
Je hvězd jak v lukách jitřní rosy.
Mé srdce nebe odemklo si:
Mám tebe celou v náručí
jak z růže květ, jak pavučí.
Jdou nebem beránci za pastvou snovou...
Je noc
jak řeka bez hrází a břehů.
A vlna s vlnou – políbení...
Je záře tiché mžení
a zlatý jas a zlatý prach
kol’ dokola je na vlnách...
Jdou nebem beránci z řek hvězdných vypít’ něhu...
Je noc...
V svých očí kolébce nech srdce spáti,
sen o štěstí mu vroucně vlíbej,
je neopusť, je ukolíbej,
mou hlavu polož na svou hruď,
své rozsviť úsměvy, mne neprobuď...
Jdou nebem beránci a víc se nenavrátí...