JASMÍNY, JASMÍNY...

Jasmíny, jasmíny, noci májové! Slyšíš v mém srdci řeku znít’? Ji měsíc přišel pít’,

a na dně – tvoji pro lásku! – tisíc je hvězdných oblázků. Je noc, je noc, a za řekou, za vodou,

slyš, tmou, užaslou krajinou jak slavík pláče, jásá, lká, neumlká

pro tvé milování, pro objetí tvé za noci májové... Pomiluj, zlíbej ještě – ještě, vylij se do mne – ty má! –

jak na zemi jarní deště, když brázda každá je rtem svým vyprahlým, žíznivým jímá...

Je noc, je noc, tvůj každý výkřik, slovo, vzdech v mých věčně bude snech, pomiluj vroucně, nechť zahynu

v ruce tvé, horoucí lásky na klínu za vůní jasmínů, jasmínů, za noci májové!

Je noc, je noc, obilí příboj šumí tmou, já cítím vlahou ruku tvou a vím,

že mládí tvoje celé, sladké, rozkypělé vypíjím! Je noc, je noc,

snův otevřená brána, veliká, drahá, požehnaná! Slyš lásku, srdce své, je všecko štěstí v ruce tvé:

jasmíny, jasmíny, noci májové!