Slunce jak malý košiláč
v ulicích zpívá zlaté sloky:
Z kolébky nebes vypadlo na zem’
vyzkoušet’ první kroky.
Sasanky z lesů roztěžských
na každém rohu visí,
zhluboka lidé vydychli,
dokořán otevřeli si.
Po zlatých stopách, v zlatě slok
procesí očí rozběhlo se,
strážník náš sněhem rukavic
v pozoru vítá klouče bosé.
Na svatojakubské věži
provazem trhla hlásného ruka,
za Horou barvou zelenou
zhluboka vykřikla luka.
Padají zvony do ulic:
Náručí všech je otevřeno,
v zvolání každém a v každém tónu
tvoje jméno...
V okně tvém visí nebe cíp,
výšivka na klín klesá:
Srdce tvé spěchá – Kam?
Ulice plesá.
Na okně malý košiláč:
Vrkoče zlaté, zlatá šíje.
„Lásko!“ Zatím co zní tvůj šťastný pláč,
stříbrný zvonek v hrudi tvé bije.