Po Nových Dvorech jedna řeč:
šafáře přešla prý zlosti křeč,
zváče do bálu neráčil skolit,
do bálu ráčil podovolit
Barušku s Annou.
Na panských lánech, jaký div,
mlely to babky, která dřív.
Doma se smály, tak už je to,
že bude milostivé léto,
Baruška s Annou.
Alžběta Rakouská na trůnu
neměla z vlasů vyšší korunu,
vzdušnější blankytné šaty,
než cikánky přísného táty,
Baruška s Annou.
Na světě nebylo tlačenic
jak tenkrát kol snědých tanečnic:
z ruky do ruky při muzice
šly šafářovy krasavice,
Baruška s Annou.
Služebník pána, doma pán,
ráno se dovídá se všech stran
odpornou, děsivou chválu:
že byly královnami bálu,
Baruška s Annou.
Jaký to oheň vám v očích hrál,
vzpomněla-li jste na ten bál!
Ať malé, či kopuleté děti,
nepřestávali jsme záviděti –
Barušce s Annou.