Že robem byl, to robota mu řekla. Pot v panské brázdy, žluč v ty robské tekla; v zdar cizí setbu rosil jeho pláč, kdy v líše vlastní plevel jako dráč
mu kradl chleba pro hladové robě. Rob robil, robil, však jen ku porobě své i svých robátek, a krutý dík z té panské slávy sklízel robotník.
Co panské? drábovy to sláva byla. Kdo nezná mučednictví lidu toho, ó lidu našeho, těch srdcí měkkých? A kdo dnes pomní, že co polevila
mu trýzeň, vody neuteklo mnoho, žeť líp jen ode včírků nedalekých, a nedávné že zřelo pokolení cti selské a lich rodných vykoupení?
Ba mláda jest ta naše volnosť, mláda! O naše, naše! jak to dí tak ráda všech ústa. Naše volnosť, – neboť celý ten Čechů národ – rolnické to dítě!
My s tebou, lide, v podobě jsme mřeli, a slunka rozbřesk na tvé chaty štítě byl naším jitrem! Tebou, lide, žijem, ty věrný statků našich hospodáři,
a tebe kdy směl parob tupit kyjem, ves národ v hanbě lkal; však v slavozáři, již křisitelé vzňali ze hvězd kleslých, plál nad vše tvůj, ó lide, paprsek!
Neb narodil se nový český věk jak spasil též v chudých selských jeslích. Tvá kolébka to byla, tvoje střecha a tvá ta píseň u kolébky také
i tvoje mluva sladká, libodechá, čím uchránil’s nás ode zhouby všaké; sám za nás přetrpěl’s věk hrozné zloby, kdy vrah nám oltáře i hradby hrotil –
ty strádal’s, robil’s, doufal’s nade hroby, až sám jsi vymodlil a vyrobotil svůj národ z bídy, z poroby a mdloby! Ó záviď, světe, Čechům selské roby!
Ti víc než panstvo, víc než králové nám uštědřili z mozolitých dlaní, ba z krve své: ne rodokmen jen hluchý, však v synech svých nám dali veleduchy!
A když pak svitla vlasti záře ranní, když volnosť dýchla zvěsti májové a rolník, dřív tak pokořen a skroven, vstal vedle knížat, zákonně jim roven, –
vsel ze své sklizně na svém poli prostém nám tolik síly, tolik vytrvání, že jak to žitné pole k slunci rostem a nevyhynem, dokud on nás chrání.
Bylť rolník prvý kníže náš v čas bájí, a znova jakož prvý kníže náš dnes opět rolník svátosť češství hájí, on naší cti jest nejmužnější stráž.
Tož zdráv buď statný lidu kmen, jenž vlasť nám znovuzrodil, a pozdraven ten zlatý den, jenž lid nám osvobodil!
Cookies on Poetry Cove