Zřel jsem krásnou děvici,
u jezera stála,
na hladinu zářící
temným okem plála.
Spanilý jest obraz tvůj
v proudícím křišťále,
vždy tam, hrdá děvo, stůj,
opouštím tě v mále.
O jiném vím zrcadle,
o jiné vím panně,
když v ně ona pohlédne,
zkrásní nevídaně.
Ona, když se pomodlí,
hledí v nebes báně,
a tam se jí zrcadlí
krásný anděl páně.