Chvil temných, jež jsi produmala,
zpět nyní nevyzývej;
dost, hlavo, jsi se nahloubala,
teď zpívej!
Nač myšlénky jak vodopády
ti v strunách duní přísně?
Teď my zas bychom zněly rády,
my písně!
Nás hude vánku každá strunka
a plno nás tu ještě
jak toho májového slunka
a deště!
Nás plno jak těch jarých puků,
jak tažných ptáků v letu!
Je srdce tvé jen prázdno zvuků
a květů?
My chceme jásat, v jásot vzývat
a přešveholit stesky!
Či zapomněl již písně zpívat
kraj český?