Vždyť mi každá cestička
dobře známa byla;
jak se to jen mohlo stát,
že jsem zabloudila?
A tak jasně měsíček
na obloze svítí –
přece nevím, nepoznám,
kudy odtud jíti.
Chybila jsem cestičku,
kde se křižovala,
tam jsem ještě „dobrou noc“
Jeníčkovi dala.
Chybila jsem cestičku
jenom při loučení;
oči se mi zkalily
v toužném políbení.
Mylná cesta, jež mne chce
vzdálit předrahému,
a jen ona pravá jest,
která vede k němu.