Z čeho že, ty háji smavý,
zroubena tvá slavobrána,
z čeho krov ten prosvítavý,
z čeho řásná clona tkána?
„Zelená má klenba spjata
slunečnými v hůře šípy,
z poupat moře, z nebe zlata,
z medovůně svaté lípy,
z rosnatého jitra jasu,
z mráčků bílých, z jihu vání,
z rusálčiných zlatých vlasů,
z hrdliččího cukrování;
z náručí těch stromů zkvetlých,
ze hnízdeček sladké tísně,
z šumů náhlých, v ticho vzletlých,
z halelujah ptačí písně;
z vrcholů, jenž blankyt hostí,
z duhy vzpjaté v letní páře,
z plamenů mé zelenosti –
a z tvých snů i jejich záře!“